Mikroskopy – jsou speciální optické přístroje, které umožňují pozorovat zvětšený obraz velmi malých objektů a drobných detailů.
Co o historii mikroskopů píše Wikipedia : „Podle některých zdrojů první drobnohled sestavil v roce 1590 v Nizozemsku Zacharias Janssen. V roce 1610 se na základě Jansenovy konstrukce mikroskopií zabýval i Galileo Galilei. Jeden z jednoduchých mikroskopů sestavil v roce 1676 holandský obchodník a vědec Anton van Leeuwenhoek, jehož práce patřily k vrcholům mikroskopického pozorování 17. století. Významným přelomem v rozvoji mikroskopie bylo dílo britského geologa Roberta Hooka „Micrographia“ vydané v Londýně, v němž popsal v roce 1665 konstrukci mikroskopu s odděleným objektivem, okulárem a osvětlovacím zařízením. Kromě toho v něm bylo obsaženo mnoho zobrazení získaných pomocí mikroskopů, čímž byly poprvé doloženy možnosti přístroje ve vědeckém výzkumu. Jako první zahájila výrobu mikroskopů firma Carl Zeiss v roce 1847.“
Mikroskopy jsou přístroje, které umožňují pozorovat drobné struktury, pouhým okem nerozlišitelné. Nejstarší a nejpoužívanější je optický mikroskop, který využívá vlastností skleněné optiky a světla ve viditelné oblasti spektra. Mikroskop obsahuje tři důležité části, které mají vliv na kvalitu obrazu. Osvětlovací soustava - soustředí světlo na pozorovaný vzorek. Objektiv - vytváří obraz pozorovaného objektu. Okulár - zvětšuje obraz vytvořený objektivovou soustavou a umožňuje nám pozorovat obraz okem nebo snímacím zařízením.
Mikroskop obsahuje, stejně jako dalekohled, objektiv, který vytváří zvětšený obraz pozorovaného objektu a okulár, který obraz vytvořený objektivem ještě zvětšuje a formuje tak, aby byl pozorovatelný okem. Obraz vytvořený mikroskopem lze také snímat kamerou nebo fotoaparátem.
Stejně jako pro všechny optické přístroje, je i pro mikroskopy, důležitým faktorem kvalita optických částí, dostatek světla pro zvýraznění detailů a pečlivé mechanické provedení, které zajišťuje přesné sosení čoček a zaostření obrazu.
Mikroskopy lze běžně rozdělit podle toho, zda světlo pozorovaným vzorkem prochází – to jsou mikroskopy prosvětlovací (průsvitové) nebo zda se světlo od vzorku odráží a kdy pozorujeme povrch (většinou neprůsvitných) vzorků – to jsou stereomikroskopy nebo lupy s velkým zvětšením.
Dále lze mikroskopy rozdělit podle toho, s jakým zdrojem světla (záření) pracují. Nejběžnější jsou optické mikroskopy, které pracují s optickým světelným zářením ve viditelné oblasti spektra. Speciální verzí optického světelného mikroskopu je polarizační mikroskop, kdy dochází k polarizaci procházejícího světla za účelem sledování dvojlomných látek, např. krystalů. Další variantou optického světelného mikroskopu je fluorescenční mikroskop, který pomocí soustavy filtrů propouští pouze část světla nutnou k vyvolání fluorescence. Takovýto postup se využívá například k identifikaci organických látek v horninách.
Pokud jako zdroj světla použijeme tenký svazek laserového světla, pak hovoříme o konfokálním mikroskopu.
Největší rozlišovací schopnosti dosahuje mikroskop, který pracuje se svazkem elektronů – to je elektronový mikroskop. Místo fotonů je v něm použito svazku elektronů korugovaných v magnetickém poli elektromagnetických "čoček".
