ABC - binokulární dalekohledy
ABC – DALEKOHLEDY
Článek obsahuje vysvětlení důležitých pojmů, které se týkají binokulárních dalekohledů. Naleznete zde vysvětlení pojmů a můžete zjistit, proč jsou některé dalekohledy zalomené, jiné rovné, proč jsou rozdíly v ceně a další informace... Autor: Miloš Motejl
(Jakékoli kopírování i jen částí obsahu bez písemného svolení je v rozporu s autorskými právy. Tento popis je vytvořený výhradně pro webové stránky www.dalekohledy-mikroskopy.cz Copyright © Miloš Motejl MOTY-OPTIK - na webové stránky se vztahuje zákon 121/2000 Sb. "Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)". Nekopírujte obsah (ani části) webových stránek bez písemného souhlasu majite).
BINOKULÁRNÍ DALEKOHLEDY
slouží pro pozorování oběma očima najednou. Jsou to optické přístroje, které obsahují řadu různých čoček, hranolů a clon pečlivě sestavených v přesně určeném pořadí do těla dalekohledu tak, aby ve výsledku vytvářely zvětšený obraz vzdálených objektů.
Pokud se do binokulárního dalekohledu díváte oběma očima, lépe vnímáte šířku a hloubku zorného pole. Obraz se jeví plastičtější a více odpovídá skutečnosti. Oči jsou dobře relaxované a můžete pohodlně pozorovat i jemné detaily. Pozorování oběma očima je pohodlnější a přirozenější než pozorování jedním okem pomocí monokulárních dalekohledů, spektivů nebo astronomických teleskopů, kdy je druhé oko zavřené nebo zakryté.
TYPY A ROZMĚRY DALEKOHLEDU
Dalekohledy lze podle tvaru rozdělit do dvou skupin. Jedny mají zalomený tvar a jedny mají rovnoběžné přímé tubusy. Tvar dalekohledu je dán použitými hranoly. Obecně se v dalekohledech používají dva typy hranolů: střechové (roof) hranoly a porro hranoly.
Dalekohledy se střechovými hranoly mají dva rovnoběžné tubusy, protože hranoly jsou uspořádané rovnoběžně s optickou osou čoček. Jsou kompaktnější a skladnější. Běžně se jim říká lineární dalekohledy.
Dalekohledy s porro hranoly mají zalomený tvar, protože hranoly jsou uspořádané napříč. Poskytují větší šířku a hloubku zorného pole než podobné dalekohledy se střechovými hranoly. Běžně se jim říká klasické dalekohledy, triedry nebo porro dalekohledy.
HRANOLY V DALEKOHLEDECH
Proč jsou v dalekohledech hranoly? Hlavním důvodem je, že hranoly převrací obraz tak, abychom jej mohli pozorovat stejně orientovaný, jako je ve skutečnosti. Obraz vytvořený pouze soustavou spojných čoček, které se používají v dalekohledech, by byl bez hranolů výškově a stranově převrácený. Právě proto se do optické soustavy vkládají hranoly, které obraz obrací. Pozorovatel pak může vidět obraz objektu tak, jak vypadá ve skutečnosti.
Hranoly také umožňují vyrábět kratší a kompaktnější typy dalekohledů. Celková délka optické soustavy tvořené pouze čočkami by byla bez hranolů delší (nebo by bylo potřeba použít čočky o jiných parametrech) a tak by byl i dalekohled mnohem delší. Protože se světlo v hranolech několikrát láme a urazí v nich poměrně dlouhou vzdálenost, je celková délka dalekohledů s hranoly kratší, než by byla bez hranolů. Díky hranolům lze tedy vyrobit menší a skladnější dalekohledy.
STŘECHOVÉ HRANOLY A PORRO HRANOLY
Jaký je rozdíl mezi střechovými a porro hranoly? Binokulární dalekohledy (pokud se nejedná o divadelní kukátka Galileiho typu) obsahují kromě okulárů a objektivů ještě hranolovou soustavu, která převrací obraz pozorovaného objektu. Výsledný obraz vytvořený dalekohledem je pak stejně orientovaný jako pozorovaný předmět. Hranoly také umožní, aby se dráha paprsku z objektivu k okuláru snáze vešla do menších rozměrů těla dalekohledu.
Obecně se v dalekohledech používají dvě skupiny hranolových soustav - s porro hranoly a se střechovými hranoly.
PORRO HRANOLY
tento typ hranolů poprvé použil italský optik Ignazio Porro v roce 1850. Dalekohledy s porro hranoly jsou typické zalomeným tvarem. Výhodou porro hranolů je, že na všech jejich odrazných plochách dochází k totálnímu odrazu světla bez ztrát a je velmi snadné a relativně levné takové hranoly vyrobit. Optická osa dalekohledů s porro hranoly je zalomená ve tvaru písmene Z. Tyto dalekohledy jsou robustnější než dalekohledy se střechovými hranoly.
U menších dalekohledů se používají porro hranoly, které jsou uspořádány v opačné orientaci než u klasických velkých porro dalekohledů. Výhodou je, že při zachování všech optických kvalit mají tyto dalekohledy menší rozměry.
Porro hranoly je snadné vyrobit a jelikož u nich dochází k totálním odrazům na všech odrazných plochách, není potřeba používat dielektrické reflexní ani fázové vrstvy. Jejich výroba je tedy poměrně levná.
Dalekohledy s porro hranoly mají ve srovnání s levnými dalekohledy se střechovými hranoly kvalitnější obraz, širší zorné pole a větší hloubku ostrosti a díky větší vzdálenosti mezi objektivy se může obraz jevit trochu plastičtější.
STŘECHOVÉ HRANOLY
(anglicky roof nebo německy Dach) – jejich název je odvozený od tvaru střechy, který tvoří dvě navzájem kolmé optické plochy. Dalekohledy se střechovými hranoly mají rovné tubusy bez zalomení a jsou menší a skladnější než dalekohledy s porro hranoly. Výroba střechových hranolů je však náročnější a dražší než výroba porro hranolů. Obecně se používají dva typy střechových systémů - Schmidt-Pechan a Abbe-Koenig.
HRANOLY SCHMIDT-PECHAN
Nejčastěji používaný systém Schmidt-Pechan se skládá ze dvou opticky stmelených hranolů vyrobených z různých druhů skel. Schmidtův hranol obsahuje střechu, na které dochází k fázovému posunu světla a u kvalitnějších dalekohledů se proto pokrývá fázovými vrstvami. Na jedné ploše Pechanova hranolu zase nedochází k totálnímu odrazu a vznikají tak světelné ztráty. Pro dosažení kvalitního obrazu dalekohledu se na tuto plochu nanáší tzv. reflexní dielektrické vrstvy, které zvyšují odraznost plochy a snižují světelné ztráty. Z toho je patrné, že výroba střechové hranolové soustavy je mnohem náročnější než výroba klasických porro hranolů. Výhodou dalekohledů se střechovými hranoly jsou menší rozměry a hmotnost a při použití moderních technologií optických vrstev dosahují dalekohledy se střechovými hranoly lepší kvality obrazu než dalekohledy s porro hranoly.
HRANOLY ABBE-KOENIG
Systém Abbe-Koenig se skládá ze dvou skleněných hranolů, které jsou opticky stmelené do jednoho kusu ve tvaru písmene "V" - všechny plochy mají totální odraz, proto je není potřeba pokovovat reflexní vrstvou. Systém Abbe-Konig má přirozeně lepší přenos světla než Schmidt-Pechan ze stejného materiálu. Jeho nevýhodou je, že má větší rozměry a dalekohledy s Abbe-Koenig systémem jsou pak delší a těžší.
Výroba střechové hranolové soustavy vyžaduje velkou přesnost a dodatečnou úpravu optických ploch. Dalekohledy se střechovými hranoly jsou z toho důvodu mnohem dražší než dalekohledy s porro hranoly.
Ještě nedávno se všeobecně uznávalo, že dalekohledy s porro hranoly mají kvalitnější obraz než dalekohledy se střechovými hranoly. Jelikož jsou dalekohledy s porro hranoly robustní, začaly být oblíbenější elegantní, skladné dalekohledy se střechovými hranoly (roof) a rovnými tubusy. S postupným rozvojem nových optických materiálů a se zdokonalováním technologií dielektrických vrstev dnes dosahují dalekohledy se střechovými hranoly lepších optických vlastností než dalekohledy s porro hranoly. Porro dalekohledy se však stále ještě vyrábí, jelikož jejich kvalita je lepší než u levných dalekohledů se střechovými hranoly a jejich cena je nižší.
FÁZOVÉ VRTSVY
V dalekohledech se střechovými hranoly dochází při lomu světla k fázovému posunu. Světlo odražené od "střechové" plochy hranolu je částečně polarizované a může docházet k interferencím. Toto způsobuje ztráty intenzity procházejícího světla (jasu) a informace (rozlišení). Platí to pro oba používané systémy Abbe-Koenig i Schmidt-Pechan, i když u každého jsou fázový posun a interference jiné. Zejména je to vidět u dalekohledů s velkým zvětšením a malou výstupní pupilou. Tento jev lze výrazně potlačit nanesením speciálních vrstev na plochy hranolů. Výsledný kontrast a rozlišení je pak na první pohled lepší a je srovnatelné s porro dalekohledy stejných parametrů - viz obrázek níže.
CENOVÉ ROZDÍLY MEZI DALEKOHLEDY
Mezi vzhledově podobnými dalekohledy může být velmi velký cenový rozdíl. Například v nabídce na stránkách www.dalekohledy-mikroskopy.cz se pohybují ceny dalekohledů v parametru 8x42 od méně než 2000,-Kč až do více než 30.000,-Kč.
Hlavní důvodem velkého cenového rozpětí je kvalita. Možná se to na první pohled nezdá, ale dalekohledy jsou přesné optické přístroje. Obsahují optické prvky – čočky a hranoly, které se vyrábí z různých materiálů – optických skel. Na jejich povrch se pro zlepšení optických vlastností a zvýšení průchodu světla nanáší speciální optické, antireflexní nebo fázové, vrstvy. Všechny optické členy by měly být dobře vycentrovány a uloženy v těle dalekohledu.
Použité materiály, technologie, přesné sesazení optiky do dvou rovnoběžných tubusů, mechanické provedení jemného ostření, dioptrické korekce, přesnost uložení clon, vodotěsnost a další detaily, mají velký vliv na kvalitu dalekohledu. To vše se zákonitě odráží na ceně.
Tělo dalekohledu lze vyrobit z běžného levného plastu, to se však vlivem teplot a častého používání opotřebovává znatelně více než hliníkové nebo hořčíkové slitiny, z nich se vyrábí dražší dalekohledy. Stejně tak, lze ulít čočky z „nějakého“ optického skla a nanést na ně antireflexní vrstvu, „někam“ vložit clony a to vše seskládat do plastového těla dalekohledu. Pokud se podíváte těmito velmi levnými dalekohledy, určítě uvidíte obraz objektu. Ten však může být v okrajích zorného pole neostrý, mohou v něm být patrné odlesky, ostření a rovnoběžnost optických os obou tubusů nemusí být přesná. Mnohdy to stačí, protože pozorovat přiblížený obraz je přeci jen nevšední zážitek. Pokud budete chtít rozeznat jemné detaily v obraze, nebo pozorovat tak, aby vás nebolely oči, pak již tyto levné dalekohledy dostačující nebudou.
Neznamená to, že pro běžné pozorování nutně potřebujete dalekohledy v cenách 20.000,-Kč a výše. Cena neroste s kvalitou optiky "lineárně". Pokud posuzujete dalekohledy v různých cenách, můžete si všimnout rozdílů v mechanickém provedení a v optickém zobrazení.
U mechaniky je dobré věnovat pozornost:
-
Ovladači ostření - ze zkušenosti víme, že i u drahých dalekohledů někdy nebývá tento důležitý detail pečlivě zpracovaný - kolečko ostření nemusí být dobře upevněné, může vykazovat vůle a po častém používání se může uvolnit.
-
Očnice - slouží k optimálnímu vymezení pozorovaného zorného pole a je přinejmenším pohodlné, pokud dobře padnou na oční jamky a lze je nastavit tak, aby byl pěkně vidět obraz celého zorného pole v ohraničeném kruhu. O očnicích se zmiňujeme v samostatném článku zde. Občas se stává, že očnice nemají dobře upevněný gumový nástavec, který se může uvolnit a snadno se pak ztratí. Toto se občas stává i u těch velmi drahých dalekohledů. Pokud u svého dalekohledu postřehnete uvolněný gumový segment očnice, nepropadejte panice a kontaktujte prodejce se žádostí o radu.
-
Ovladači dioptrické korekce - bývá umístěný pod pravým okulárem nebo přímo u ovladače ostření. Některé dalekohledy mají aretaci ovladače dioptrické korekce, takže si můžete nastavit polohu pro své oči a zajistit ji proti posunutí. Většinou bývá chod ovladače dioptrické korekce tužší než u ostření, což je dobré, protože zůstává zajištěný v nastavené poloze. Někdy je výhodnější používat dioptrickou korekci bez aretace, neboť se optické podmínky pro oči mohou neustále měnit a díky dioptrické korekci lze obraz lépe doostřovat, tak, aby byl pohled pohodlný pro obě oči.
Zejména při posuzování optických vlastností si můžete všimnout, že kvalita obrazu se nezvyšuje s cenou dalekohledů "lineárně" - u dražších dalekohledů již pro Vás nemusí být rozdíl v obrazu takový, že za něj budete ochotni investovat vyšší částku.
V obraze si můžete všimnout:
-
Kvality obrazu při různém osvětlení - barevné podání a rozlišení detailů se může mírně lišit, stejně jako kontrast a sytost barev. Kvalitní antireflexní vrstvy zajistí kontrast a zamezí odleskům v mírném bočním světle nebo protisvětle (např. od sluníčka). K typickým optickým vadám patří barevná vada, která se v obraze projeví zejména při pohledu na objekt, který je na světlém pozadí (pták na světlé šedé obloze, Měsíc na noční obloze apod.) Zde však do hry vstupuje nejn kvalita optiky, ale také dobré sosení oka s optickou osou dalekohledu. Při mírně šikmém pohledu se může projevit barevný rozklad i u nejdražších dalekohledů. Barevnou vadu není možné z fyzikálného principu zcela odstranit.
-
Ostrosti a rozlišení jemných detailů. Rozlišení lze spolehlivě otestovat na přístrojích v laboratoři, ale jelikož dalekohled není vyrobený k testování, ale používání, v praxi, kromě kvality optických prvků, také hodně záleží na světelných podmínkách, kontrastním poměru objekt vs. pozadí a stabilitě dalekohledu při pozorování.
Pokud používáte dalekohled každý den nekompromisně profesionálně, pak se jistě nevyplatí moc šetřit, pokud se však chcete podívat po krajině, zvířatech, ptactvu, pak nemusíte zbytečně utrácet vysoké částky. Dalekohledy v naší nabídce vybíráme tak, aby kvalita obrazu byla v cenové kategorii na velmi dobré úrovni a pokud budete potřebovat, rádi Vám s výběrem poradíme.
VLASTNOSTI A PARAMETRY - ABC - VYSVĚTLENÍ
Každý binokulární dalekohled má v názvu dvojici čísel např. 10x42 and 7x50.
První číslo v názvu je zvětšení a druhé je průměr objektivů. Pokud vezmeme např. dalekohled 10x42, pak tento dalekohled má zvětšení 10x a průměr 42mm.
ZVĚTŠENÍ
udává, kolikrát větší se nám jeví obraz objektu pozorovaný v dalekohledu oproti tomu, když jej vidíme pouhým okem. Nebo také: objekt se nám v dalekohledu jeví, jako by byl 10x blíže než je ve skutečnosti – odtud pojem přiblížení.
Většina běžně používaných dalekohledů má zvětšení 7x - 10x, divadelní kukátka 3x až 5x.
se často vyskytují v kombinaci s průměry objektivu kolem 30-40mm a lze je použít pro děti nebo pro ty, kteří nemají pevné držení rukou a často se jim ruce chvějí. Malé zvětšení vám poskytne stabilnější a pocitově tedy ostřejší obraz se širokým zorným polem. Pohled tímto dalekohledem je velmi pohodlný pro oči a získáte vjem ostrého, čistého obrazu.
je většinou v kombinaci s průměrem objektivu 50mm. Tato kombinace totiž zajistí velkou světelnost dalekohledu. Získáte tedy možnost pozorovat obraz i v šeru nebo při svitu Měsíce, kdy je v krajině velmi málo světla. Většinou je tento typ dalekohledů oblíbený u myslivců nebo lovců.
Dalekohledy 7x50 se také hojně používají jako dalekohledy námořní, na jachtu nebo jiná plavidla. Námořní dalekohledy mají velké hranoly, které pojmou hodně světla, mají široké zorné pole a při zvětšení 7x lze ještě dobře korigovat houpání lodi. U námořních dalekohledů nejsou požadavky na malé rozměry, proto si výrobci většinou dovolí použít velké hranoly, čímž dosáhnou jasnějšího a ostřejšího obrazu.
Často jsou také dalekohledy 7x50 s porro hranoly považovány za „tradiční“ rozměr, protože se dlouhou dobu v minulosti používaly. V současnosti tomu však již tak není, hlavně díky novým technologiím, které umožní vyrábět skladnější dalekohledy s výbornou kvalitou.
je v současné době spojeno s většinou dalekohledů, ať malých kompaktních středních nebo velkých dalekohledů do šera. Často tedy uvidíte dalekohledy 8x25, 8x32, 8x40, 8x42, 8x56. Toto zvětšení je velmi univerzální a poskytuje stabilní obraz se širokým zorným polem. Ve srovnání se zvětšením 10x lze při zvětšení 8x velmi dobře udržet stabilitu obrazu a tedy si můžete velmi dobře vychutnat ostrost a rozlišit i jemné detaily (záleží na kvalitě optiky) v obraze. Velmi často doporučujeme zvětšení 8x jako univerzální, přesto je zkušenost taková, že mnoho pozorovatelů upřednostní větší zvětšení 10x v dojmu, že získají „něco víc“.
je, stejně jako zvětšení 8x, používané u všech typů dalekohledů. Setkáte se tedy s dalekohledy 10x25, 10x32, 10x40, 10x42, 10x50, 10x56, 10x70…
Lze říci, že toto zvětšení je také velmi univerzální jako 8x, ale s tím rozdílem, že při tomto zvětšení je užší zorné pole menší stabilita obrazu a nižší světelnost než při zvětšení 8x. Obraz při zvětšení 10x již není tak stabilní jako u menších zvětšení. Více se přenáší chvění a třes rukou. Pokud jdete složitým terénem, stoupáte do kopců nebo vaše tělesná konstituce není v optimální pohodě, pak se může snadno projevit nestabilita obrazu. Nicméně při zvětšení 10x lze lépe rozeznat menší detaily na bližších objektech např. menší barevné oblasti na opeření ptáků, výrůstky na paroží srnců aj.
(dalekohledy 12x25,12x32, 12x42, 12x50…) již není tak často používané a umožní vám pozorovat drobnější detaily v obraze. Při zvětšení 12x lze ještě docela dobře udržet stabilní obraz, ale doporučujeme spíš podepřít ruce o pevnou podložku. Větší zvětšení se objevuje i u malých kapesních dalekohledů, ale zde je potřeba počítat s tím, že světelnost a šířka zorného pole budou malé a obraz nebude tak jasný a ostrý v detailech a okrajích zorného pole. Čím dražší dalekohled, tím výrazněji bude obraz lepší oproti levnějším dalekohledům.
(dalekohledy 15x50, 15x56, 20x60, 20x80, 25x100…)se vyskytuje méně často a umožní rozeznat i malé detaily na pozorovaných objektech. Nicméně kvalita, ostrost, jasnost a kontrast obrazu jsou faktory, které ovlivňují rozeznání jemných detailů a při velkém zvětšení je velký rozdíl mezi zobrazení levnějším, méně kvalitním dalekohledem a dražším, kvalitnějším dalekohledem.
Větší zvětšení u malých kapesních dalekohledů (12x32, 16x32…) - zde je potřeba počítat s tím, že světelnost a šířka zorného pole budou malé a obraz nebude tak jasný a ostrý v detailech a okrajích zorného pole. Čím dražší dalekohled, tím výrazněji bude obraz lepší oproti levnějším dalekohledům.
Při pozorování dalekohledy se zvětšením více než 12x je dobré zapřít ruce o pevnou podložku nebo použít stativ. Při větším zvětšení se do obrazu přenáší i nepatrné chvění rukou. Obraz se pohybuje v zorném poli, je neklidný a oko není schopno sledovat menší detaily.
Při pozorování dalekohledy s velkým zvětšením (větší než 12x) doporučujeme upevnit dalekohled ke stativu s dostatečnou pevností a stabilitou. Pro uchycení dalekohledu ke stativu se používá stativový adapter, který je buď součástí dalekohledů s větším zvětšením, nebo jej lze dokoupit zvlášť jako příslušenství.
Poskytují plynule měnitelné zvětšení např. od 8x do 24x. Zoomové dalekohledy poskytují větší rozsah zvětšení, ale nemají zdaleka tak kvalitní obraz jako dalekohledy s jedním pevným zvětšením. Uvnitř zoomových dalekohledů je přidaná soustava čoček, které se pohybují, a je poměrně obtížné vyrobit tento mechanizmus tak přesně, aby se neprojevovaly optické vady.
Zoomové dalekohledy mají dobrý obraz do zvětšení 18x-20x. Při větším zvětšení se již výrazně projevuje barevný rozklad, neostrost a zkreslení obrazu.
Zoomové dalekohledy se objevují ve zvětšeních 8-24x, 7-21x, 8-18x a opravdu extémní jsou 10-30x60 nebo 12-36x70. Tyto dalekohledy je vhodné upevnit na stativ.
Zoom okuláry se velmi často používají u pozorovacích dalekohledů (spektivů), které jsou však určení pro umístění na stativ.
PRŮMĚR OBJEKTIVU - ROZMĚRY - HMOTNOST DALEKOHLEDŮ
Rozměry dalekohledů jsou dány průměrem objektivu a velikostí hranolů. Objektiv je čočka nebo soustava čoček, kterými vchází světlo do dalekohledu. Úkolem objektivu je tedy soustřeďovat světlo a vytvářet obraz, který je následně zvětšený okulárem. Čím větší je průměr objektivu, tím více světla se do dalekohledu dostane, tím více detailů je možné v obraze rozlišit. (tzv. rozlišovací schopnost). Nicméně binokulární dalekohledy se vyrábí v takových velikostech, aby bylo možné je s sebou pohodlně nosit.
Průměrem objektivu u binokulárních dalekohledů se tedy rozumí průměr čočky nebo soustavy čoček, jimiž světlo vstupuje do dalekohledu. Udává se v milimetrech. Dalekohledy s větším průměrem objektivů mají lepší vlastnosti v šeru a ve špatných světelných podmínkách. Dalekohledy s menším průměrem jsou zase skladnější a lépe se hodí na výlety.
jedná se hlavně o malé lehké dalekohledy, které jsou dobře skladné. Mají výborný obraz během dne a některé kvalitnější i v šeru. Je u nich potřeba počítat s menším pozorovacím komfortem (občas chvilku trvá, než se dalekohled dobře nastaví na oči). Přesto jsou tyto dalekohledy vynikající na turistické a cykloturistické výlety. Jsou lehké a snadno se vejdou i do menšího batůžku. Nezaberou tolik místa a nepronesou se jako dalekohledy s velkým průměrem.
tyto dalekohledy jsou velmi univerzální - většinou mají průměr 42mm a zvětšení 7x, 8x, 10x a 12x. Mají vynikající obraz nejen během dne, ale i za soumraku, při horších světelných podmínkách. Mají menší rozměry, jsou poměrně lehké a skladné. Mnohé z nich mají velké zorné pole. Pro tyto univerzální vlastnosti jsou hodně žádané. Výrobci se na tuto kategorii dalekohledů hodně zaměřují a používají nejnovější technologie a materiály, které snižují projevy optických vad a zlepšují kvalitu obrazu.
tyto dalekohledy jsou vhodnější pro pozorování v šeru a v horších světelných podmínkách. Větší průměry se také používají u dalekohledů s větším zvětšením. Dalekohledy se zvětšením 7-12x dávají během dne srovnatelný obraz jako dalekohledy s menšími průměry objektivů. Světelnější dalekohledy (8x56, 9x63, 7x50) dokonce přivádí do oka více světla, než je schopno využít během denního světla. Za denního světla má zřítelnice oka průměr cca 3-6mm, kdežto z výše zmíněných dalekohledů vystupuje svazek světla o průměru 7mm. Výsledkem jsou různé odlesky a stíny v obraze. Větší průměr objektivů se také používá u dalekohledů s větším zvětšením - 15x a více (15x60, 20x60, 30x70) - čím větší je zvětšení, tím je pro získání dobrého obrazu potřeba více světla i během jasného dne. Nevýhodou těchto dalekohledů jsou jejich rozměry a větší hmotnost.
ZORNÉ POLE / ZORNÝ ÚHEL
Při běžném pohledu do okulárů dalekohledu je vidět kruhový obraz zorného pole. Délka úseku, který je zobrazený přes celý průměr zorného pole ve vzdálenosti 1000m od pozorovatele je šířka zorného pole ve vzdálenosti 1000m. Udává se v metrech na 1000m (např. 115m/1000m nebo také 115m/1km).
Zorný úhel je úhel, pod kterým je vidět šířka zorného pole ve vzdálenosti 1000m a udává se ve °.
Čím širší je zorné pole, tím větší úsek lze v dalekohledu pozorovat.
Termíny „šířka zorného pole“ a „zorný úhel“ vypovídají o tom, jak velký úsek z pozorovaného území, vzdáleného 1000m od nás, budeme vidět v dalekohledu.
„Šířka zorného pole“ se vyjadřuje v metrech a „zorný úhel“ v °.
Další způsob jak někteří výrobci vyjádřují je pomocí tzv. „zdánlivého zorného úhlu“. Jednoduše jej určíme tak, že vynásobíme „zorný úhel“ zvětšením dalekohledu. Pokud má dalekohled 10x42 zorný úhel 6,2°, pak jeho zdánlivý zorný úhel bude 10x6,2°=62° - to je vlastně zorný úhel, pod kterým bychom pozorovali objekt, kdybychom mu byli 10x blíže než z místa, ze kterého pozorujeme dalekohledem.
Obecně se považuje zorné pole se zdánlivým zorným úhlem větším než 60° za tzv. široké zorné pole – dalekohled je pak „širokoúhlý“.
Pokud pořizujete dalekohled, na němž je označeno zorné pole, pamatujte, že čísla jako, 6,3 nebo 7,8 nebo 4,2 vypovídají o zorném úhlu pozorovaném v dalekohledu na vzdálenost 1000m, zatímco čísla jako 63, 56, 78 vypovídajjí o zdánlivém zorném úhlu.
Praktičtější a pro představu snazší, je používat šířku zorného pole v metrech na vzdálenost 1000m.
NEJKRATŠÍ OSTŘÍCÍ VZDÁLENOST
Možná se to zdá být úplně nelogické, dávat pozornost nejbližší zaostřovací vzdálenosti, když jsou dalekohledy v povědomí většiny jako přístroje, které přibližují obraz vzdálených objektů. Nicméně se najde hodně objektů, k nimž není možné se z různých důvodů přiblížit na krátkou vzdálenost, jako např. hmyz, mravenci, motýli, ptáci. Je pěkné sledovat např. detaily v opeření na křídlech, detaily kolem zobáčku, na hlavě nebo v korunce různých návštěvníků krmítka, aniž bychom je vyrušili.
Nejkratší vzdálenost, na níž je možné zaostřit je u dalekohledů různá a pohybuje se od 1,5m. Čím větší je zvětšení, tím bývá nejkratší zaostřovací vzdálenost delší.
MEZIOČNÍ VZDÁLENOST – vzdálenost mezi optickými osami okulárů
Oba tubusy dalekohledu se navzájem naklápí podle středové osy. Tím lze pohodlně nastavit rozteč mezi okuláry tak, aby optické osy okulárů byly dobře soseny s optickými osami obou očních zorniček. Pokud se podaří dobře sosit okuláry s očima, měli bychom pohodlně pozorovat zorné pole v jednom ostře ohraničeném kruhu.
VÝSTUPNÍ PUPILA
Výstupní pupila je vytvořená všemi optickými členy i clonami optické soustavy a je nejlépe pozorovatelná za posledním optickým členem dalekohledu ve vzdálenosti, která se nazývá vzdálenost výstupní pupily (eye relief).
Z dalekohledu vystupuje kruhový svazek světla, který dopadá do oka pozorovatele. Průměr tohoto světelného svazku se nazývá průměr výstupní pupily (na obr. označeno "d"). Vzniká za okulárem dalekohledu ve vzdálenosti, která se nazývá vzdálenost výstupní pupily – eye relief (na obr. označeno "v"). Do tohoto místa by mělo být umístěno oko pozorovatele, aby byl dobře vidět ostře ohraničený obraz celého zorného pole. Výrobci nasazují na okuláry dalekohledů očnice, které umožní umístit oko do optimální vzdálenosti a navíc brání průniku nežádoucího světla do okulárů z boční strany.
Průměr výstupní pupily dalekohledu = průměr vstupní pupily (průměr objektivu) / zvětšení
Příklad: průměr výstupní pupily pro dalekohled 10x50 je ... 50mm / 10 = 5mm z dalekohledu tedy vystupuje kruhový obraz zorného pole, kteý má průměr 5mm.
Do lidského oka vstupuje světlo clonkou, která se nazývá zornička (zřítelnice, panenka). Oko má schopnost měnit průměr zorničky podle množství dopadajícího světla. Za dne má průměr od 2mm do 4mm, za šera 4mm - 6mm a ve větší tmě nebo v noci se rozšíří až na 7mm-8mm. Změna průměru zorničky je závislá také na věku pozorovatele a zdravotním stavu nebo únavě oka. Starší nebo unavené oko již nemá takovou schopnost rozšíření zorničky jako mladší nebo zdravé.
K optimálnímu využití světla vycházejícího z dalekohledu dojde, pokud je průměr výstupní pupily přesně stejný jako aktuální průměr zorničky pozorovatele.
OČNICE
se vyrábí buď z měkké pryže, kterou je možné snadno zmáčknout a tvarovat nebo jsou vysunovací otočné (Twist-up) s pogumovaným povrchem, který pohodlně dolehne na oční jamku. Pokud nosí pozorovatle brýle, je možné nechat očnice zasunuté a pozorovat s brýlemi.
RELATIVNÍ SVĚTELNOST
Někdy se u parametrů dalekohledu uvádí tzv. relativní světelnost. Jedná se pouze o druhou mocninu průměru výstupní pupily. Na našich stránkách ji v parametrech neuvádíme, protože pro běžné posouzení parametru plně postačí, když se průměr výstupní pupily vztahuje k průměru zřítelnice oka.
relativní světelnost = (D(mm) / zvětšení)2
Průměr výstupní pupily ani relativní světelnost nevypovídají o optické kvalitě dalekohledu. Jsou to pouze hodnoty, které jsou spočítané ze známých rozměrů - nemají žádný vztah ke kvalitě použitého materiálu, antireflexních vrstev, technologií zpracování atd.
FAKTOR STMÍVÁNÍ (koeficient stmívání)
vypovídá o tom, jak dobře může dalekohled rozlišit i malé detaily v obraze za horších světelných podmínek. Je to pouze teoretická hodnota vypočítaná ze známých parametrů – průměr objektivu a zvětšení. Slouží pro porovnání dalekohledů s různým zvětšením a průměrem výstupní pupily.
Stmívací faktor je číslo, které lze spočítat jako druhou odmocninu násobku průměru objektivu a zvětšení. stmívací faktor = (D(mm) x zvětšení)1/2
Stmívací faktor, stejně jako relativní světelnost jsou pouze hodnoty, které jsou spočítané ze známých rozměrů – nemají žádný vztah k použitému materiálu, antireflexním vrstvám a technologii zpracování a nemají tak přímý vliv na kvalitu obrazu. Kvalitu zobrazení ovlivňuje především optický materiál, antireflexní vrstvy a zpracování.
1) Během dne - je dostatek světla a oční zornička má průměr cca 2-4mm. Dalekohled s větším zvětšením (např. 10x25, 10x32, 10x42, 10x50, 12x32, 12x42, 12x50, 16x50, 15x63 …) zobrazí více detailů než dalekohled s menším zvětšením (7x35, 7x42, 7x50, 8x22, 8x32, 8x42, 8x56 …). Dalekohledy s menším zvětšením mají naopak stabilnější obraz díky menšímu projevu chvění rukou a také mají větší zorné pole. Dalekohledy se zvětšením více než 12x je potřeba zapřít nebo umístit na stativ.
2) Za soumraku a v šeru - je světla méně a oční zornička se rozšíří na cca 4-6mm. V tomto případě lze detaily lépe rozeznat dalekohledem s vhodnou kombinací stmívacího faktoru a průměru výstupní pupily (8x42, 8x56, 9x63, 10x42, 10x50, 12x42, 12x50, 15x63 ...). Např. dalekohledy 10x42 a 12x42 zobrazí ostře a kontrastněji více detailů než 8x56. Dalekohledy s koeficientem stmívání menším než cca 16 a zároveň s menším průměrem výstupní pupily (7x35, 8x26, 10x25, 12x32) již v šeru detaily nerozliší a obraz mají tmavý. Pokud chceme, aby dalekohled dobře zobrazoval i v šeru, pak by měl mít koeficient stmívání větší než 16. Na spodní hranici dobré použitelnosti za šera jsou dalekohledy 8x32 - tyto mají výhodu menších rozměrů.
3) Za tmy - je lépe použít dalekohled s větším průměrem výstupní pupily (s ohledem na maximální průměr zorničky oka) a se stmívacím faktorem > 16.
Jsou to např. dalekoledy s parametry 7x42, 7x50, 8.5x50, 8x56, 9x63, 10x50…. Dalekohledy se stmívacím faktorem větším než 16, ale s menším průměrem výstupní pupily než je max. průměr zorničky oka pozorovatele již mají obraz tmavý.
Poznámka k obrázku níže: Snímky obrazů v dalekohledech jsou schematické, ale odpovídají reálnému stavu. Dalekohledy s průměry 42mm jsou ve dne srovnatelné s dalekohledy většími. 10x42 může dokonce vykreslit více detailů než 8x56. Ve tmě mají jasnější obraz dalekohledy s větším průměrem výstupní pupily (s ohledem na maximální průměr zřítelnice oka).
OPTICKÉ SKLO
Kvalita dalekohledů je daná hlavně kvalitou zobrazení, proto na použitém optickém materiálu a jeho zpracování velmi záleží. Optické sklo může obsahovat různé nečistoty, čočky nemusí být přesně odlity nebo vybroušeny, antireflexní vrstvy nemusí být zcela rovnoměrné – to vše ovlivní výsledný obraz vytvořený dalekohledem.
Speciání nízkodisperzní sklo ED sklo umožní zlepšit ostrost obrazu a minimalizovat barevnou vadu. Výsledný obraz je pak čistější, ostřejší a jasnější s lepším kontrastem a věrným podáním barev.
Můžete se setkat také s pojmem ekologické sklo “Eco-glass.” Je to spíše obecný termín, který informuje o tom, že sklo neobsahuje příměsy olova a aresnu a nemá vliv na kvalitu obrazu. Můžete pozorovat s pocitem, že pokud se dalekohled rozbije, pak při jeho likvidaci nebude chemicky znečištěno životní prostředí.
Hranoly dalekohledů se dnes vyrábí z optického skla označovaného jako BK7, BaK4 a SK15.
Kvalita optického skla, z něhož jsou vyráběny čočky a hranoly, je velmi rozmanitá, což je také jeden z důvodů, proč se cenové rozpětí dalekohledů pohybuje od pár set korun až do desítek tisíc.
V levnějších dalekohledech je používané sklo třídy BK7. Lze jej snadno poznat tak, že se podíváte do okulárů ze vzdálenosti cca 30cm. Kruhová výstupní pupila je u skla BK7 oříznutá stínem čtvercového tvaru. Toto mírné zastínění výstupní pupily však nemá velký vliv na ostrost obrazu. Většinou se uvádí, že sklo BaK4 je lepší než BK7, ale pokud se podíváte do tabulky, pak zjistíte, že to není tak jednoznačné. Sklo BK7 má větší Abbeho index, což znamená, že má menší disperzi a tedy i menší barevnou vadu. Sklo BaK4 má zase větší disperzi a tedy i barevnou vadu než sklo BK7, ale má také větší index lomu, a proto se používá u optických soustav s ohniskovým poměrem pod f/5, kde je potřeba dosáhnout co nejlepšího vnitřního totálního odrazu u vnějších paprsků světleného kužele.
Dražší dalekohledy mají v objektivu obsažené speciální sklo s nízkou disperzí, které poskytuje ostrý obraz s minimální barevnou vadou. Většinou mají v názvu ED (Extra Low Dispersion) nebo HD (High Definition).
ABBE ČÍSLO
vyjadřuje míru disperze ve skle nebo jiném materiálu pro určitou spektrální oblast nebo vlnovou délku. Pokud má sklo nebo jiný materiál vyšší Abbeho číslo znamená to, že se v něm světlo o různých vlnových délkách láme pod téměř stejným úhlem a nedochází k výraznému barevnému rozkladu - disperzi. Disperze je nízká a potažmo je menší i barevná vada. Abbeho číslo a index lomu jsou vlastnosti materiálu, které se využívají při výrobě optických přístrojů.
INDEX LOMU
je bezrozměrné číslo, které popisuje, jak se chová světlo nebo jiné záření při průchodu materiálem. Jedná se o poměr rychlostí světla ve vakuu a rychlosti světla v určitém materiálu při určité vlnové délce. Pokud je index lomu skla vyšší, pak se světlo v materiálu láme více a není potřeba příliš měnit tvar např. čočky. Světlo prochází rychleji materiálem s nižším indexem lomu.
Pokud je čočka vyrobena ze skla s běžným indexem lomu, pak je většinou silnější. Pro lepší vykreslení detailu v ohnisku je možné použít čočku vyrobenou ze skla s vysokým indexem lomu, která je úzká a má kratší ohniskovou délku.
BAREVNÁ VADA (chromatická aberace)
Bílé světlo lze rozložit na velké množství barevných složek (spektrum). Každá barva je typická jinou vlnovou délkou. Jelikož chování světla v prostředí závisí na jeho vlnové délce, dochází k tomu, že při průchodu světla sklem se paprsky různých barev lámou pod jiným úhlem. Červené paprsky se při průchodu sklem lámou jinak než modré, zelené nebo žluté.
Podélná barevná vada - vzniká tak, že při průchodu světla čočkou se každá barva spektra láme pod jiným úhlem a každá barva má tedy i jinak vzdálenou ohniskovou rovinu od čočky (obr.a). V obraze se projeví zabarvením celých ploch (obr.b).
Příčná barevná vada - vzniká pokud paprsky dopadají na čočku šikmo. Při průchodu světla optickou soustavou pak mohou mít všechny barevné složky stejně vzdálenou ohniskovou rovinu, ale ohniska jednostlivých barev leží mimo optickou osu v různých vzdálenostech (obr.c). Vada se v obraze projevuje tak, že se na okrajích kontrastních přechodů objeví barevné lemy (obr.d).
Ve většině případů se projevuje kombinace obou typů vad.
Barevná vada má ve výsledku znatelný vliv i na ostrost obrazu, rozlišení detailů a věrnost barevného podání. Vadu nelze odstranit, ale lze ji výrazně potlačit. Používá se k tomu kombinace skel s různými optickými vlastnostmi (různými indexy lomu a disperzí) nebo s různými příměsovými sloučeninami (např. fluorit...).
Podle stupně a způsobu potlačení barevné vady se objektivy dělí na tzv. achromatické a apochromatické.
Na obrázku je znázorněný průchod světla různými typy čočkových soustav. V jednoduché čočce dochází k rozkladu tří hlavních spektrálních barev ve viditelném pásmu (červená, modrá a zelená). Každá barva má jiné ohnisko a v obraze se projeví barevný rozklad.
Achromatická soustava se skládá ze dvou různých čoček, které tvarem a složením korigují rozklad modré a črevené složky spektra. Achromatická soustava je plně dostačující pro vizuání pozorování a dokumentační fotografie. Achromatické soustavy jsou používané u velké většiny objektivů dalekohledů i laboratorních mikroskopů.
Apochromatická soustava obsahuje třetí člen a koriguje všechny barevné složky spektra. Tyto soustavy se používají u přístrojů vyžadujících velkou přesnost a ostrost obrazu. Jedná se velmi kvalitní pozorovací, laboratorní nebo vědecké přístroje, které se vužívají k vizuálnímu pozorování, fotografování a vědecké práci.
V názvu dalekohledů nebo objektivů se pak vyskytují zkratky, které vypovídají o apochromatickém uspořádání např. „ED“, „APO“… Výroba apochromatických optických soustav je velmi náročná na přesnost a kvalitu materiálů. Přístroje používající speciální skla eliminující barevnou vadu jsou proto cenově nákladnější.
Na přiložených fotografiích Měsíce je poměrně zřetelně patrné, jaký může mít vliv na obraz barevná vada objektivu.
Levý obrázek je neostrý a kontrastní okraje jsou lemované barevnými proužky ukazující také na přítomnost laterální chromatické aberace.
Vedlejší obrázek není nijak výrazně zatížený barevnou vadou, jsou na něm zřetelnější detaily a nemá barevné zbarvení. Takto může být vidět Měsíc v dalekohledu s velmi dobrou achromatickou optikou.
Rozdíl mezi achromatickou a apochromatickou soustavou je běžným pohledem očima laika velmi nepatrný a na první pohled nemusí být nijak zřetelně výrazný. Pokud však máte možnost porovnání obou typů soustav, ať v dalekohledu nebo mikroskopu, již po kratším čase si všimnete rozdílu v ostrosti, jasu a kontrastu obrazu. Také si uvědomíte, že při pozorování apochromatickou optikou nejsou oči tolik namáhané, pohled je přirozenější a pohodlnější.
Upozornění: na běžném komerčním trhu s optickými přístroji se začínají vyskytovat případy, kdy se i levnější výrobky označují písmeny ED nebo Apo. Doporučujeme být při nákupu těchto výrobků zdrženlivější a dalekohled si dobře vyzkoušet. Výroba kvalitních apochromatických členů není levná záležitost ani v případě seriové výroby.
ANTIREFLEXNÍ VRSTVY
Antireflexní vrstvy obecně zmenšují množství světla odrážejícího se od povrchu skla. Zvyšují tak množství světla, které sklem prochází (transmitanci) a tedy zvětšují i skutečnou světelnost optického členu. Jedná se o velmi tenké vrstvy sloučenin kovů, které jsou speciální metodou ve vakuu nanášeny na povrch skla. Každá vrstva má přesně určenou tloušťku a složení a je účinná vždy pouze pro jednu část barevného spektra – tzn. že zvyšuje intenzitu průchodu vždy pouze jedné barvy s několika nejbližšími odstíny. Podle množství nanesených vrstev na optickou plochu lze obecně rozdělit antireflexní vrstvy na :
C (coating) - jedna vrstva nanesená na jednu optickou plochu (rozhraní sklo-vzduch).
FC (fully coating) - C vrstva nanesená na všechny optické plochy soustavy (rozhraní sklo-vzduch).
MC (multi coating) - více vrstev nanesených na jednu optickou plochu (rozhraní sklo-vzduch).
FMC (fully multi coating) - MC vrstvy nanesené na všechny optické plochy soustavy (rozhraní sklo-vzduch).
Složení a přesnost nanášení vrstev může znatelně ovlivnit jejich účinnost a životnost. Každý výrobce používá vlastní antireflexní vrstvy s vlastním specifickým označením např. Vortex-XR-FMC, SWAROBRIGHT... Současné moderní technologie přípravy a nanášení antireflexních vrstev mohou mít zásadní vliv na kvalitu obrazu
TĚLO DALEKOHLEDŮ
Sice to přímo nesouvisí s kvalitou zbrazení, ale i komfort držení dalekohledu při pozorování nebo častém nošení má vliv na spokojenost a zpříjemní zážitek z pozorování.
Dva tubusy dalekohledu jsou spojeny ve středové ose jedním nebo dvěma klouby. Malé kapesní dalekohledy mají dva klouby, aby je bylo možné lépe složit.
V současné době se vyrábí konstrukce s otevřeným můstkem nebo s jedním plným můstkem. Dalekohledy s otevřeným můstkem mají ostřící mechanismus blíže k okulárům a mohou mít nižší hmotnost. Dalekohledy s plným středem lze pevněji a jistěji držet v celých dlaních. Jedná se o pocitově subjektivná záležitost při výběru dalekohledu, někomu lépe vyhovuje otevřený střed, jinému plný střed.
OSTŘENÍ
Převážná většina dalekohledů používá středový ostřící systém. Ostřící kolečko je umístěné mezi tubusy v okulárové části a pohybuje systémem ostření symetricky, v každém tubusu stejně. U porro dalekohledů bývají dvě raménka, která symetricky pohybují okuláry a tím zaostřují obraz. U lineárních dalekohledů (se střechovýmmi hranoly) je ostřící mechanismus vnitřní, kdy se uvnitř tubusů symetricky pohybuje optický člen okuláru a tím se doostřuje obraz.
Dalekohledy s centrálním ostřením mají možnost korekce dioptrií. Výrobci počítají s tím, že ne každý má obě oči stejné, takže díky dioptrické korekci je možné obraz doostřit tak, aby byl ostrý pro každé oko. Většinou bývá umístěná pod pravým okulárem, ale může být i pod levým nebo dokonce na obou okulárech. Některé dalekohledy mají dioptrickou korekci integrovanou do středového ostřícího systému.
Velké porro dalekohledy mají ostření individuální. Ostří se tedy na každé oko zvlášť. Ostření je pak řešeno otočným segmentem na okulárech. Ostření bývá většinou velmi jemné a přesné, přesto je občas nepohodlné upravovat zaostření individuálně. Tento systém se používá uu dalekohledů s větší hloubkou ostrosti a u dalekohledů, kde není důležitá rychlost, ale spíš
Ostření je jemný a citlivý mechanismus, který umožňuje pohybovat částí přístroje tak, aby vznikl ostrý obraz. U většiny přístrojů pohybuje ostřící mechanismus okulárovou částí, u některých dalekohledů dokonce objektivovou částí. Binokulární dalekohledy mají ostření vnější (časté u typů s porro hranoly), kdy se pohybují "raménka", která vysunují nebo zasunují okuláry nebo ostření vnitřní (většinou u dalekohledů se střechovými hranoly), kdy se pohybuje optický člen uvnitř tubusu dalekohledu. Ostřící mechanismy bývají různě přesné a citlivé. Přesné ostření obsahuje velmi jemný a citlivý převodový systém, jehož kvalita se také odráží v ceně dalekohledu. Zajímavým parametrem je nejkratší zostřitelná vzdálenost - u některých dalekohledů je možné zaostřit již na vzdálenost 1.5m a pozorovat tak i velmi blízké objekty.
VODOTĚSNOST
Pokud dalekohledy používáme k běžnému porozhlédnutí se po krajině během dne na výletech nebo z okolí domu, pravděpodobně nebudeme potřebovat vodotěsný dalekohled. Pokud však vyrazíme na delší výpravu, kde můžeme počítat s nepřízní počasí, pak se vodotěsnost dalekohledu může hodit.
Mnoho dalekohledů není vodotěsných ani voděodolných, mnoho jiných zase ano a mnoho jich je navíc chráněno proti mlžení vnitřních částí.
- Dalekohledy, které nejsou voděodolné a vodotěsné.
Tyto dalekohledy by neměly být používány v dešti, vlhkém prostředí, u moře a jinde, kde by vlhkost mohla proniknout do vnitřních částí dalekohledu. Pokud se dostane prach nebo vlhkost do vnitřních prostor, může zde vytvořit „mapy“ na povrchu čoček a hranolů, poškodit antireflexní optické vrstvy nebo poškodit vnitřní ostřící mechanismus. To se následně může projevit horší kvalitou obrazu nebo korozí mechanických částí dalekohledu.
- Voděodolné dalekohledy. Někdy se setkáte také s termínem „odolné proti stříkající vodě“
Tyto dalekohledy mají základní utěsnění pomocí pryžových O-kroužků, které brání průniku jemných prachových částic a vlhkosti. Do dalekohledu by se neměla dostat voda, pokud je venku mlhavé počasí nebo vysoká vzdušná vlhkost, nebo pokud vám dalekohled namokne. Voděodolné dalekohledy není vhodné používat v dešti, v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí nebo v zimě za mrazu. Pokud jsou delší dobu vystavené vodě, může do jejich vnitřních prostor proniknout vlhkost a vysrážet se na čočkách nebo hranolech.
- Vodotěsné dalekohledy.
Tyto dalekohled jsou pečlivě těsněné pomocí O-kroužků, které brání průniku vody a jemných prachových částic. Pokud nejsou plněné inertním plynem (dusíkem nebo argonem), mohou se uvnitř zamlžit, hlavně při náhlých změnách teplot (pokud např. přijdete z mrazu do teplé místnosti). V závislosti na konstrukci a provedení těsnění, jsou některé dalekohledy schopné vydržet i tlak vodníhou sloupce po určitou dobu. V parametrech se uvádí např. vodotěsnost do hloubky 5m po dobu 10 minut. Neznamená to, že jsou dalekohledy určené pro pozorování pod vodu, ale vypovídá to o odolnosti proti vodě – dalekohled lze např. používat delší dobu i v dešti.
- Ochrana proti mlžení vnitřních částí dalekohledu.
Zamlžení vnitřních částí může nastat, pokud jsou ve vzduchu obsažené malé prachové částice a při prudkých změnách teplot. Pokud např, vejdete z marzu do teplé místnosti, může se uvnitř dalekohledu, na plochách čoček, hranolů i mechanických částí, vysrážet vlhkost, kterou je obtížné odpařit, zejména, pokud je dalekohled těsněný. Dalekohledy, které mají vnitřní prostory plněné inertním plynem (dusíkem, argonem), jsou před tímto jevem chráněné.
Jaký je rozdíl mezi plněním dusíkem a argonem? Ve funkčnosti není znatelný rozdíl. Argon, díky větším molekulám, vydrží v těsněném prostoru déle než dusík. Z praktického hlediska není zase tak podstatné, zda máte dalekohled plněný dusíkem nebo argonem.
Tip Ne všechny vodotěsné dalekohledy jsou plněné inertním plynem, ale všechny dalekohledy, které jsou plněné inertním plynem, jsou vodotěsné.
TĚLO DALEKOHLEDU - materiál
Aluminum: slitina hliníku je lehká, pevná a dobře obrobitelná, navíc nepodléhá korozi, je to asi nejpopulárnější materiál pro výrobu kvalitnějších dalekohledů.
Magnesium: slitiny hořčíku vynikají nízkou hmotností a vysokou pevností. Pokud jsou dva dalekohledy naprosto stejné, pouze jeden je vyrobený z hliníku a druhý z hořčíku, bude ten, který je vyrobený ze slitiny hořčíku lehčí. Pokud plánuete dlouhou výpravu, při nížý si ponesete dalekohled s sebou, pak je znát téměř každý gram. Navíc je hořčík velmi pevný a nepodléhá korozi. Hořčíková těla se používají u kvalitnějších dalekohledů.
Polykarbonáty: zpevněné plasty, je jich velké množství různých druhů a kvalit. Některé se používají na výrobu levnějších dalekohledů, jiníé jsou používané i u kvalitnějších dražších binokulárů. Plasty jsou lehké, pevné a nepodléhají korozi. Některé speciální plasty jsou odolnější proti teplotním změnám a vedou teplo hůře než kovové slitiny.
SPECIÁLNÍ OPTIKA
Dálkoměry: přístroje s integrovaným infračerveným (IR) laserem, které se používají na měření vzdáleností. Dálkoměry se používají na moři, kdy je potřeba změřit vzdálenost lodí nebo kotviště, při lovu na určení vzdálenosti pozorovaného zvířete, hojně jsou používané golfity při měření vzdáleností na greenu a všude jinde, kde je potřeba vědět vzdálenost objektů.
Dalekohledy se stabilizátorem obrazu: pokud pozorujete dalekohledem, všimnete si, že při větším zvětšení se obraz pohybuje a není možné dobře sledovat detaily. To je dáno třesem našich rukou nebo také se s námi hýbe paluba lodi nebo jiný povrch, na kterém zrovna stojíme. Tyto pohyby je možné eliminovat pomocí stabilizátoru. Používá se plovoucího čočkového členu, který se posouvá ortogonálně k optické ose objektivu za použití elektromagnetů. Vibrační signál, který je kompenzovaný stabilizačním čočkovým členem, je obvykle získán použitím dvou piezoelektrických senzorů zjišťujících úhlovou rychlost (často také nazývaných gyroskopické senzory).
Upozornění:
Jakékoli kopírování i jen částí obsahu bez písemného svolení je v rozporu s autorskými právy. Tento popis je vytvořený výhradně pro webové stránky www.dalekohledy-mikroskopy.cz
Copyright © Miloš Motejl MOTY-OPTIK - na webové stránky se vztahuje zákon 121/2000 Sb. "Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)". Nekopírujte obsah (ani části) webových stránek bez písemného souhlasu majitele.